V pátek 19. února 2021 zemřel ve Zlíně ve věku 93 let bratr farář, básník a překladatel Zdeněk Svoboda. Rodák ze slováckého Slavkova (5. 7. 1927) studoval nejprve češtinu a filozofii na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1946-1949), poté bohosloví na Husově čs. bohoslovecké fakultě v Praze (1949-1951). Jako farář sloužil v mnoha farnostech Církve československé husitské, nejdéle v Nové Pace (1967–1976) a v Kyjově (1976–1990), po odchodu do důchodu ještě jako pomocný duchovní ve Zlíně (1991-1996). Zde také začátkem 90. let pomáhal při zakládání křesťanské mateřské školy. Zkušenosti z práce s dětmi využil například v knize pohádek O princích Áránovi a Árámovi (2007) či v půvabné knížečce Doma (2013). Své texty uveřejňoval ovšem v církevním tisku už od 40. let a v církevním prostředí také nejčastěji publikoval. K významným pracím na tomto poli patří knížky pro duchovní péči o děti a dospělé, například O radosti víry (1972), třídílná Tak Bůh miloval svět (1985-1986), či O deseti značkách (1988). Na vydávání poezie jinak než v církevních časopisech nemohl před rokem 1989 pomyslet. První sbírka Gelandet am verlassenen Ufer mu paradoxně vyšla v roce 1988 ve východním Německu, kde byly poměry volnější. Svobodných možností po roce 1990 využil naplno jak vlastními sbírkami (mj. Nezaklepávejte mě slova, 1995, Stesky a rozbřesky, 2008), tak i významnými překlady zejména z němčiny, na kterých často spolupracoval s manželkou Jarmilou Svobodovou. Tak spolu do českého prostředí uvedli dílo Joachima Dachsela (Stan setkávání, 1990; Můj bratr osel a já, 1996; Několika pěšinami, 2010), Dietricha Steinwedeho (O Bohu, 1993) a Kurta Martiho (Něha a bolest, 2001). Českou a slovenskou literaturu německému čtenáři naopak zprostředkoval antologiemi Tau und Regen zu sein (1976) a Unter dem Wolkenhimmel (1989). Cenný je rovněž výbor z maďarské poezie Na voze Eliášově (2005), který Zdeněk Svoboda připravil s Danielem Kostsánszkým, farářem Reformované církve na Slovensku (mimochodem zesnulým rovněž nedávno – 19. prosince loňského roku). Svůj literární talent věnoval Zdeněk Svoboda také sféře populární hudby. Jako písňový textař spolupracoval nejvíce na křesťanských sonzích semaforského jmenovce Luboše Svobody, ale také s Ladislavem Kozderkou v brněnském rozhlasovém orchestru. Při posledním rozloučení se zvěčnělým knězem a básníkem v sobotu 27. února 2021 v evangelickém kostele ve Zlíně zazněly výhradně jeho písně. Jak jinak, chtělo by se říct. A tak: „Pane, dej, ať nás nic už nerozdvojí. Nejsme sami sví, ale jenom tvoji. Přijď a z rukou svých, které dobře chrání, dávej požehnání pro smutek i smích.“ TEXT: Marcel Sladkowski - převzato z www.ccsh.cz